Judo (japonsky- 柔道 čti –džúdó- v doslovném překladu jemná cesta) je styl japonského bojového umění a úpolový sport rozšířený téměř po celém světě.
Kodokan Judo založil profesor Džigoró Kanó (angl. trans. Jigoro Kano) v roce 1882.
Kano se narodil v roce 1860 nedaleko města Kobe, roku 1871 rodina přesídlila do Tokia.
V Japonsku tehdy existovalo mnoho různých škol a směrů džiu-džitsu (angl. trans. Ju-Jutsu), které vyučovaly zejména sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži, jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň.
Jedním z motivů ke studiu džiu-džitsu a jiných bojových technik byl údajně tento úsek Kanova života, kdy při studiu na střední škole v Tokiu musel snášet mnohé fyzické násilí od silnějších spolužáků.
V té době staré školy džiu-džitsu prožívaly úpadek a některé i zanikaly, a tak nebylo snadné nalézt dobrého učitele. Zhruba od roku 1877 do roku 1888 se Kano stal postupně žákem několika mistrů škol džiu-džitsu kteří zásadně ovlivnili jeho další vývoj a jejichž umění, které mu předali, se stalo základem pro vznik jeho vlastního stylu bojového umění. Čím více Kano studoval různé školy džiu-džitsu, tím více se utvrzoval v názoru, že je to sice velmi zajímavé umění, s možností uplatnění v praktickém životě, ale že by mohlo být i velmi dobrý prostředek pro trénink a vývoj těla i ducha. Přivedlo ho to na myšlenku využít tohoto umění v podstatně širším měřítku. Nejdříve bylo nutno staré umění upravit. Staré systémy džiu-džitsu nebyly totiž dostatečně uzpůsobeny pro civilní, tělesný a psychický vývoj. Každá ze starých škol džiu-džitsu měla své přednosti i nedostatky. Kano dospěl k závěru, že nejlépe bude vybrat si principy několika škol, vzít z nich to nejlepší a položit tak základy nového bojového systému. Poznatky, které Džigoró Kanó shromáždil studiem starých materiálů, ale i při své praxi džiu-džitsu utřídil, přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu a v roce 1882 vytvořil vlastní systém, který nazval KODOKAN-JUDO. Názvem chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného Jiu-Jitsu. Stanovil i etiku chování v doju (prostoru určeném pro trénik juda), ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku.
Judo brzy získalo oblibu, ale muselo čelit konkurenci i nevraživosti dalších škol. Uznání nového stylu ostatními školami došlo po tzv. utkání pravdy-1886 (dóžó džaburi, angl. trans. dojo yaburi) mezi školami Kodokan a Tocuka, ve kterém Kanovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání. Toto rozhodné a přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před všemi starými školami džiu-džitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení nového systému, nýbrž i pokud jde o jeho praktickou cenu v boji. V pozdějších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství výuku juda na školách v Japonsku a rozšířil ji na tělovýchovný systém. Judo nebo jeho prvky se také vyučuje v rámci sebeobrany v japonské policii a armádě a prvky juda najdete v mnoha systémech sebeobrany. Džigoró Kanó zemřel v roce 1938. V roce 1901 japonští sportovci poprvé předvedli na půdě Londýnského cirku-varieté své ukázky džiu-džitsu a juda jako sportu. V období let 1901 až 1904 mnoho bývalých japonských vojáků a také japonských vystěhovalců začalo vyučovat v Evropě judo a sebeobranu. V roce 1907 byl zahájen výcvik juda a džiu-džitsu v Londýně, později tam byl založen institut Budoku.
V roce 1934 bylo uskutečněno I. mistrovství Evropy v Kristallpalastu v Drážďanech. V roce 1964 se stalo judo olympijským sportem.
V České republice se vznik juda datuje k roku 1919, kdy vysokoškolský sport zahájil první kurzy, a na ně navázala armáda s kurzy sebeobrany.
Slovník japonských slov používaných v judo